Dobrý den! Bůůů!

Všimli jste si, jak se mění naše chování i náš slovník? Už žádné děkuji, ale "super". Na pozdrav v mateřské školce abyste si odpověděli sami.

Vytrácí se děkuji, prosím, dobrý den, na shledanou. Přichází to plíživě a zvolna, ale když si toho všimnete jednou, už si toho všímáte pořád. A opravdu to začíná už v té mateřské školce. A je smutné, když na dveřích školky musíte číst vzkaz od učitelky, abychom my rodiče sami šli příkladem a učili děti výše uvedené projevy slušného chování. Protože by to měla být samozřejmost. Rodiče nezdraví, děti nezdraví, rodiče děti nenabádají k pozdravu, nepoděkují za otevřenou branku, nic. Někde jsem četl, že je snaha zrušit měkké a tvrdé i/y, protože to mnoha lidem dělá problémy. Tak že bychom zrušili i to zdravení, ne? A mytí rukou a utírání zadnic a vůbec všechno, co je přirozená povinnost, ale jinak to nic nikomu nepřináší. Žádné aktivum, takříkajíc. Ale ono to nicnepřinášející slušné pasivum je projevem kulturnosti a pozitivní vstřícnosti. Snažme se, aby se z naší každodenní samozřejmosti nevytratilo.